Pomoc školám (Eliška)



Moc zdravím z jižní strany rovníku, kde nyní panují letní teploty a myslím na naše sněhem pokryté kopce. Při letošní cestě jsem doposud neměla příležitost využít kouzelných přístrojů k přenosu informací, tak se až nyní pokusím shrnout naše konání zde v rámci projektu "Škola škole".
Partnerské školy v Čeké republice s přispěním i soukromých dárců byly v tomto školním roce VELMI štědré. Jejich dary celkem činily 158 643 Kč! Za to jim patří VELKÝ dík.
MŠ a ZŠ Mahango - partnerská škola MŠ Sluníčko Ratíškovice, ZŠ Újezdec a PORG Praha (18 000 Kč)
Začínáme v naší "domovské" škole v Mahangu. Dochází tady tále více sirotků z našeho sirotčince, učí zde sestra Epifanie a máme to "co by kamenem dohodil" - tedy asi 2 km. Cestu, kterou naše děti 2xdenně absolvují pěšky za každého počasí.
V Mahangu se již několik let podílíme na stavbě a zprovoznění nové budovy školy, kde jsou dvě třídy MŠ a místnost pro učitele. Už nás očekávali s rozpočtem na materiál, aby mohli zprovoznit i druhou třídu. Díky spojení pomoci tří škol, se podařilo dodělat v jedné třídě vniřní omítky a ve druhé udělat podlahu a vnitřní omítky. Můžou tak nyní požívat obě nově postavené třídy.

Ve všech školách, jak to už tady bývá, narážíme na stejný problém - je zavedena povinná docházka do mateřské školy. Na stavbu nových tříd a stejně tak i na platy učitelů v MŠ však školám nikdo peníze nedal. Takže je zcela běžné, že ve školách je jedna třída MŠ, kde je až 110 žáků a má je na starosti 1 učitel! Jediným vybavením (pokud třídu mají) bývá tabule, což je taky jediná pomůcka učitele při výuce.

stav třídy mateřské školky před úpravou


třída se proměnila k nepoznání a je nyní hodna názvu učebna

ZŠ Simike – ZŠ Uherský Brod a jeden soukromý dárce (35 000 Kč)
A jedeme  na motorce v dešti o pár kilometrů dál...  Simike je škola, kde není nic takové, jak se na první pohled zdá. Z dálky budova školy vypadá na místní poměry docela dobře, ale stačí vstoupit dovnitř nebo obejít školu dokola a sny se rozplynou. A je tady náš známý problém s mateřskou školou. Již několik let tady stojí rozestavěná budova mateřské školy. Žáci z Uherského Brodu se rozhodly, že jim svým darem stavbu pomůžou dokončit. Díky jejich daru se podařilo na stavbě udělat věnec a díky soukromému dárci bude možné budovu v nejbližší době zastřešit. Hurá! Končí tak doba, kdy se vždy jedna třída musí učit venku. A ještě jedna výborná zpráva z této školy -  současný ředitel je velmi sympatický a s náma velmi dobře spolupracuje.
původní započatá stavba mateřské školky

Pokračování na stavbě věnce, zapojili se i školáci a nosili cihly dělníkům

Mahango versus Simike
Tak jako jsou si blízké školy v Uherském Brodě a v Újezdci, tak jsou si blízké školy v Simike a Mahangu.A přichází po roce očekávaný zápas mezi děvčaty v netbole a mezi chlapci ve fotbale. Vítězná škola z každého utkání bere nový míč! A jak myslíte, že to dopadlo? V minulém roce vyhrálo Simike. A letos? Vítězí Mahango v obou zápasech!
SŠ Jakya – ZŠ Fulnek (8 000 Kč)
Vydámem-li se na druhou stranu, doputujeme na střední školu, kam dochází naši starší sirotci. V minulém roce jsme jim dopomohli k pořízení vodního tanku na uchovávání vody. Na to jsme navázali v tomto roce, kdy si z darovaných peněz pořídili okap na svádění vody do tanku, hadici na dopouštění a krabici na zabezpečení kohoutku, aby jim vodu neodčerpávali lidé z vesnice.

ZŠ Ilenge – ZŠ Dobratice, Gymnázium Nad Kavalírkou a soukromý dárce (25 000 Kč)
Měníme krajinu a vydáváme se na cestu do kopců, kde rostou banány, avokádo a snad vše, co zasadíte do země. Cestu obklopují nádherné čajové plantáže. Ve škole v Ilenge se vyměnil ředitel a nový nás nadšeně vítá. Stará budova školy postupně chátrá a my jsme jim začali pomáhat s novou stavbou. V minulém roce udělali vše pro přípravu zastřešení nové budovy, kde jsou tři třídy. Pokáceli stromy, ze kterých udělali trámy a na místo pokácených stromů zasadili stromy nové. Nyní je potřeba značné částky peněz, aby mohli dokoupit ostatní materiál na zastřešení (vlnitý plech...). Díky daru z partnerských škol v ČR se v tomto roce podaří zatřešit polovinu této nové budovy.


ZŠ Kisa – ZŠ Ratíškovice (33 523 Kč)
Zdá se, že si s řediteli v tomto roce zahráli „Kolo, kolo mlýnské...“, neboť i tady nás čeká nový ředitel a tedy nové seznamování a navazování spolupráce. Větší radost máme z jiné změny – v minulém roce tady stály pro celou školu provizorní záchody – jámy ohraničené vlnitým plechem. Nyní tu již stojí záchody zděné. Bohužel v dokončování nově postavených tříd jim nikdo nepomáhá. Peníze od jejich partnerské školy tedy letos putují na zasklení křídel oken, vymalování tříd a montáž stropů. Stropy snižují teplotu ve třídách a taky snižují hluk. Pokud prší, huk deště dopadající na plechovou střechu neze překřičet. Výuka ve třídách, kde je 60-100 žáků se stává v té chvíli nemožnou.
ZŠ Ibagha – soukromý dárce (10 000 Kč)
Mezi banánovými plantážemi se po zdolání těžce schůdné cesty vyloupne paouček jak z pohádky a na něm škola. Ta už je méně malebná – křivé zdi, děravá střecha, místo oken díry a opět třída MŠ bez střechy nad hlavou, za to s nekutečným počtem 110ti dětí a jedním učitelem, na kterého nemají peníze.. Zavedl nás zde bývalý ředitel z Ilenge, který tady nastoupil na místo učitele. Zřejmě již nemá dostatečné vzdělání pro zastávání místa ředitele, a tak neskutečně schopný člověk, který spojil v Ilenge školu s celou vesnicí, pomáhal jim (díky němu přišlo do našeho sirotčince několik dětí, protože si všiml, že se o ně nemá kdo starat) a byl našim nejlepším spoupracovníkem na škole, se střetl s byrokracií. Věříme, že se mu na novém místě bude dařit. Bohužel mu nemůžeme slíbit pravidelnou pomoc, protože pro ně nemáme žádnou novou partnerskou školu v ČR ani žádné jiné dárce. Alespoň v letošním roce jsme jim díky daru jedné soukromé osoby mohli trochu přispět na pokračování stavby pro děti MŠ.

ZŠ Galula – ZŠ Dubňany (35 000 Kč)
Cesta do Galuly již tradičně nesmí postrádat dobrodružství. Tentokrát jsme píchli kolo. A aby to nebylo jen tak, uprostřed „ničeho“ jsem zjistili, že nemáme hever... Naštěstí si lidé zde navzájem pomáhají, protože sami nikdy neví, kdy budou toho druhého pokračovat. Takže se kolo nakonec podařilo vyměnit. Ve škole v Galule nás už ani nepřekvapí, že i tato škola má nového ředitele.Velmi nás překvapila třída, kerou jsme v minulém roce opravovali. Z místnosti, ktré měla díry místo oken, v podlaze jámy a otlučené zdi, se stala pěkná třída se spoustou výukových tabulí. Škola by potřebovala další opravy, ale nakonec jsme se domluvili na koupi vodního tanku pro uchovávání vody, o který nás žádali již dříve. Takže bylo potřeba postavit podstavec pro tank a zajistit jeho koupi, převoz a instalaci. To se dokončí až po našem odjezdu. V této škole jsme učili učitele plést náramky z gumiček, aby to následně mohli učit své žáky. Ani jsme netušili, jakou radost jim tím způsobíme :-)

Poděkování
Jak jsem již psala, při letošní cestě jsme ve školách v Tanzánii investovali celkem 158 643 Kč.  Ve všech školách jsme odměnili z každé třídy vždy 3 nejlepší žáky dárky od našich kamarádů z ČR. Malou pozornost jsme měli i pro každého učitele. V Mahangu jsme uspořádali tradiční zápas v netbolu a fotbalu, kdy vítězná škola získala nový míč. Chtěla bych poděkovat všem partnerským školám v České republice, všem pedagogům i jejich žákům, kteří se zapojili do našeho projektu a věnovali mu svůj čas i peníze. Velmi ráda jim vyřizuji velké pozdravy a velké DÍKY z jejich partnerkých škol v Tanzánii. Jsem velmi vděčná za to, že můžu být u toho a vidět, jak naši žáci můžou pomoci zlepšit podmínky ve školách svých vrstevníků. MOC DĚKUJEME!

Cestou necestou aneb slovo závěrem
Naše mise byla ve znamení neustálých přesunů.Viděli jsme nádherné místa, zažili zimu i neskutečné vedro, viděli jsme velkou chudobu i velkou pracovitost místních lidí. Na sobě jsem zažila, s jakým nasazením a urputností tady pracují další dobrovonice – to, když jsem dostala horečky na místě, kde je neskutečné horko a ony mi vytrvale dělaly zábaly s rozhodnutím postavit mě na nohy. Jen bylo pak těžké se z jejich péče vymanit :-)
Pokud se však člověk s nějakou věcí setkává opakovaně, přestává ho překvapovat. Stejně tak je to s věcma, které potkávají nás tady. A je dobře, když s náma jede někdo poprvé a na tyto věci nás upozorní. Jedna z těchto věcí  je úsměv, který zdejší lidi provází ve dne, v noci, při nepohodlném cestování, při poruše auta, při práci na poli, při pobavení z bělochů, kteří zase něco nechápou... Jsou to obyčejní lidé, kteří oproti nám nemají téměř nic, ale mají v sobě radost. Tak sobě i Vám tuto radost přeji pro každou chvíli našeho života :-)

Komentáře

Oblíbené příspěvky