Práce v sirotčinci aneb přes překážky ke hvězdám

S každou africkou misí jsou spojené práce všeho druhu. Základem je další rozvoj Centra pro sirotky v Mahangu, tedy je jasné, že musíme začít zde. Po zběžném ohlédnutí stavu budov a příslušenství, po dalším roce užívání nutno konstatovat, že žádné překvapení se nekoná. Provizorní plot, který jsme loni postavili na ochranu vysazených stromků je polorozpadlý, dveře nedovírají, skla jsou polámaná nebo úplně chybí. Ale nebuďme pesimisti, budovy stojí, neprší do nich, děcka jsou vysmátá, takže o co vlastně jde… pojďme na to a pěkně postupně.
Plot se rozpadá zřejmě proto, že jsme udělali příliš velké rozestupy mezi jednotlivými sloupky, tedy objednáváme dostatečný počet dodatečných tyčí a taky další roli plotu na opravu poničených částí. Se skly to taky není tak tragické, rozbil je řidič náklaďáku, který je převážel a slíbil, že vše napraví. V minulém týdnu se tak dokonce skutečně stalo, tedy další fajfka u úkolu.
V budově pro holky je bohužel potřeba vyměnit vstupní dveře. Řekl to Michal, odborník na dveře vzatý, takže to musí být pravda. Zvažujeme jestli tam nedát rovnou kovové. Co je ze dřeva se tady hrozně kroutí a i nové věci vypadají jako 20 let používáné. To je bohužel i případ některých oken a dveří v sirotčinci. Michal alespoň naučil kluky dveře zkrátit tak, aby nedrhly, takže už v celém centru vše funguje jako pomásle.

Podařilo se rozběhnout také další práce na jednotlivých budovách. V sirotčinci pro holky je nutné dodělat stropy a okýnka v toaletách, aby tam večer nehučeli komáři jak v úle. Ono to není moc příjemné se pravou rukou mydlit a druhou odhánět komáry. Všichni dobrovolníci o tom víme své… a pár štípanců na ř..i svědčí o tom, že levá ruka nebyla vždy dost rychlá.
Vzhledem k tomu, že údržba budov vyžaduje čím dál více práce, domluvili jsme se na tom, že je nutné zajistit nějakého šikovného správce, který drobné práce zvládne sám a ty těžší pomůže zorganizovat. Sestra Epifanie doporučila známého katechistu… první zadání, dodělávku stropu v jídelně, za něj musel dotáhnout David, ale dejme mu čas a uvidíme. Dopředu avizoval, že je spíš zedník než truhlář. Nicméně dodělání stropu si můžeme taky odfajknout.
Vypadá to tak, že se podařila vybrat slušná částka na zahájení prací na betonové vodní nádrži, která zajistí v Centru dostatek vody, tedy začínáme zajišťovat vhodnou společnost na výstavbu. Od Davida máme první tip, takže příští týden nás čeká návštěva a plánování. Také sestry mají u některých stanic nádrže už postavené a slíbily poskytnout kontakty.
Aby jsme jen neorganizovali a nekybicovali, ale také se fyzicky zapojili, pustili jsme se do výroby regálů ve skladu za účelem pokusu dát africkému chaosu evropský řád. Práci jsme řádně poevropsky naplánovali, zajeli si pro dřevo, vše rozměřili, nařezali, ztloukli a regál je na světě. Jako bonus jsme kluky zkoušeli při výměře ze základních algebraických operací, po několika kalibracích výpočtů a užívání měrných jednotek (v Tanzánii se běžně používají stopy a palce) výsledky nebyly až tak špatné. Teď nás čeká přesun věcí porůznu odložených po Centru na jedno místo a jejich systematizace. O úspěšném dokončení tohoto úkolu nepochybujeme, ovšem co nalezneme na tomto místě za rok už tak úplně přesvědčeni nejsme… že bychom zaměstnali ještě skladníka?



Možná si někteří vzpomínáte, před rokem jsme do ubytovny pro dívky objednali kovové patrové postele. Že ani kov nemusí být výhrou nad dřevem je důkazem skutečnost, že cca 5 postelí stále čeká na své složení. Důvodem je to, že postele jsou rozložené a jednotlivé části do sebe tak úplně nezapadají a když někdo chce díly sešroubovat musí nejen najít takový, který plus mínus pasuje, ale navíc překonat překážku nedodělaných děr, kterými lze šrouby prostrčit. Po malém vahání jsme koupili vrtačku… třeba se bude hodit i na něco dalšího.
Přes překážky ke hvězdám.




Komentáře

Oblíbené příspěvky