Na oslavě třicátin nesmí chybět motyka a banán

Už párkrát jsme něčí narozeniny v Africe slavili, ale kulatiny ještě ne. Je 21.12. a oslavenec je Gabča.
Den je jako každý jiný, každý jdeme za svým úkolem, jen Gabča dostane do rukou mobil na kterém je nafoceno 20 míst, kde se ukrývá papírek -puzzle do skládanky dalšího úkolu. Dalších  10 papírků ukrývají  u sebe děti. Takže kromě toho,že musela najit lísteček na sloupu elektrického vedeni, na sítu na mouku, ve slepičinci nebo třeba na anonymním keři v okruhu do 50 m od sirotčince, musela vyzískat papirky od dětí, které svorně naučenou scénkou tvrdily, že nic nemají.

Poskládaný úkol dovedl nakonec Gabču k řece s motykou na rameni a s banánem v kapse. Neplánovaně se brodila stádem krav a konverzovala s místním pasáčkem. Plánovaně poklekla u řeky na prostěradlo, které obětoval Michal, aby ji Tomáš mohl nejtypictejsim africkym nástrojem  pasovat do stavu třicátníků. Následně Gabča udělala do nadcházející dekády symbolicky první výkop. Poté jsme si připili slivovicí, prtoze jediné šampaňské dostupné v Mahangu je to na kitenge (zástěře) sestry Epifanie, a s tím  bychom si připili jen ztěží.

Sestra Epifanie v kitenge s vybuchujícími šampaňskými kolem pasu :-).

Gabča dostala jako dort Marlenku, která se sice ustavičným přetřásání v zavazadlovém prostoru letadla smrskla na polovic, ale i tak ji bylo dost pro 5 bělošských žaludků lačnících po jakékoliv bezrýžové přestávce. Krátký spor o tom jestli ji budeme jíst rukou nebo lžičkou ukončil Michal výmluvným prohlášením: “kdybyste věděli v čem už jsem dneska ruce měl…”

Ostatně na narozeninové video se můžete podívat  sami.